Kvalitní řemeslník bude potřeba vždycky. Můžete tisíckrát umět zacházet s počítačem a excelovými tabulkami, ale nebude vám to nic platné, až vám začne protékat dřez, rozbije se televize nebo budete chtít nově vymalovat. To je asi tak hlavní argument, donekonečna omílaný zástupci učilišť i těmi, kdo se řemeslem sami živí. Je tomu ale v dnešní době doopravdy tak? Mnoho výrobků je totiž tak sofistikovaných, že se v jejich opravách vyznají jen lidé, které si dotyčná firma sama vyškolí. Jinými slovy, rozbitý telefon nestačí odnést do jakékoli opravny, ale musíte s ním do specializovaného servisu. To samé platí i pro velké spotřebiče nebo třeba i drahé boty. Navíc kvůli tomu, že v dnešní době jsou učiliště často prezentována jako školy, které berou ty, co jinde nechtějí, tak sehnat někoho, kdo by svou práci dělal skutečně s láskou a vášní je dost obtížné.
Na druhou stranu je ale pravdou, že situace se zase pomalu obrací. Kvůli tomu, jak je obtížné někoho pro manuální práci sehnat, si ti, kdo ji ovládají, pomalu zase získávají respekt. Slušný, ochotný a spolehlivý tesař nebo instalatér se dnes ve svém okolí těší značné oblibě, právě proto, že jich je jako šafránu. Takže možná ono zlaté dno opravdu existuje. Najdou ho ale jen ti, kdo svou práci nedělají s myšlenkou na to, že by raději seděli na teplém místečku v kanceláři nějaké nadnárodní korporace.
Najdou ho kuchaři, zedníci nebo i kominíci, kteří se pro svou profesi rozhodli proto, že v ní vidí nějaký smysl, dělá jim radost tvořit krásné věci a vracet život těm starým. Takové si totiž jejich zákazníci hýčkají a střeží jako oko v hlavě. Nevěříte? Tak si vezměte, jaká fronta se dnes stojí k těm nejlepším kadeřníkům nebo na stoly v té nejvyhlášenější restauraci. A lidé, v této kuchyni nebo salonu vládnou, o peníze vážně nouzi nemají.